Oliver Železník
Věnovali jsme nadační příspěvek ve výši 39 900,- Kč pro 3 letého Olivera, který má Obstrukční hydrocefalus.
Tato nemoc mu způsobila pravostrannou hemiparézu a psychomotorickou retardaci.
Jmenuji se Oliver Železník.
Narodil jsem se 14.4.2016 v Ostravské fakultní nemocnici. Sem mě poslali lékaři ze Zlína, protože neměli dostatečné prostředky k mému narození, jelikož od druhého screeningu maminčina bříška, jsem měl nějaké problémy v mozku. Nakonec z toho bylo velké krvácení.
Když jsem se narodil, začal jsem slýchávat věci typu :,, On bude jen ležet a slintat.” Jelikož jsem ale bojovník po tatínkovi, rozhodl jsem se, že začnu bojovat a světu ukážu, jaký jsem bojovník.
Už druhý den jsem ukázal, že na to mám. Byl mi zaveden Ommaya rezervoár, z kterého mi každý den odsávali doktoři mozkomíšní mok. Čekali, až se vyčistí od krve a jiných tekutin.
Uběhlo několik týdnů a lékaři se rozhodli, že mi zavedou v3 stomii. Po zavedení, jsem čekal několik dlouhých dnů na výsledek. Ten zněl, že si mě rodiče konečně mohou odvézt domů, do 100 km vzdáleného města. Těšil jsem se jako doslova malé miminko. Po nekonečných 40-ti dnech jsem byl konečně z nemocnice propuštěn.
Bohužel však uplynul měsíc a já se musel vrátit do Ostravy na kontrolní vyšetření. To dopadlo velice špatně. V3 stomie nebyla účinná. Na vyšetření jsem se dozvěděl, že to bohužel nefunguje, a že mi bude zaveden VP shunt. Pro mě naprosto neznámá věc.
Týden od vyšetření utekl jako voda a už jsme jeli zpátky. Ocitl jsem se opět na operačním sále. Zde mi nejlepší Ostravští neurochirurgové zavedli do mozku VP shunt. Hadičku, která odvádí nahromaděný mozkomíšní mok do dutiny břišní. Ležel jsem zde zase dlouhých 10 dní. Nekonečných 10 dní. Pak jsem byl konečně propuštěn. Mohl jsem jet konečně domů.
Užíval jsem si konečně rodinné pohody. Byl jsem doma. S maminkou a tatínkem. Jezdili za mnou všichni z rodiny. Ale věděl jsem, že něco je holt jinak. Každé dva týdny jsem jezdil do Ostravy na vyšetření. Pak také do Zlína a Uherského Hradiště. Jezdil jsem cvičit k tetám na rehabilitace a pak také na odborná vyšetření.
Ale to je minulost. Dost se toho už změnilo. Jsou mi skoro tři roky. Jak s oblibou říkám ,,tši”. Jsem vysoký modrooký blonďák. Bohužel, můj život je jiný jak ten váš. Každý týden jezdím cvičit. Jeden týden na Vojtovu metodu, druhý týden na cvičení Bobat. Dost mi to pomáhá. Stejně jako každodenní cvičení s maminkou. Hodně mi to pomáhá. Ale i tak musím stále jezdit na odborná vyšetření.
Ale nestěžuju si. Mám stejný život jako všechny ostatní děti. Mám milující rodiče a prarodiče, kteří by pro mne udělali vše. Mám skvělou mladší sestru, díky které jsem začal makat ještě víc. Za vše jsem jim neuvěřitelně vděčný a miluji je. Jsou mi tou nejlepší rodinou, jakou si dítě může přát.
Bohužel, v dnešní době je většina speciálních cvičení placena na vyšší úrovni. Proto bych chtěl požádat o finanční pomoc. Moc by mi tato cvičení pomohla. Proto se táži právě Vás, jestli byste mi pomohli. Nezklamu Vás. Nechci celý život jen chodit po kolenou. Zvládnu mnohem víc. Protože jsem odhodlán překonávat hranice. Nejsem obyčejný. Já toho v životě zvládnu mnohem víc. Díky rodině a možná právě Vám.