Natálka Nechvátalová

Věnovali jsme nadační příspěvek ve výši 40 000,- Kč pro 3 letou Natálku, která po těžké autonehodě trpí těžkým kraniotraumatem, těžkou kvadruspasticitou, centrální kvadruparezou,  ST. P. DIF. Axon poraněním, je na úrovni 3 trimestru,

Ráda bych se s Vámi podělila o náš příběh. Jsem maminka Petra Nechvátalová. Tedy i účastník autonehody z 22.května 2015. Mohu říci, že popsat to, jak jsem se cítila a cítím nyní z pozice matky, je pro mě hrozně bolestivé. Nikdy nezapomenu na pocit, který jsem prožívala těsně před nárazem, během něj a po něm. To že si silně uvědomujete, že s vámi tam je i vaše milované dítě. Dítě po kterém jste toužili, žijete pro něj, snažíte se udělat pro něj jen to nejlepší. Modlíte se, ať raději si ten nahoře vezme vás, jen proboha ať si nebere to malé dítě, které za nic nemůže. Vím, že Natálka spala a doufala jsem, že bude v pořádku. Nejdříve jsem viděla jej modré oči a bála jsem se nejhoršího. Potom mi jeden z mužů co nám pomáhali ven řekl, že ona dýchá. Svitla mi malá naděje. Ale když jsem ležela a po levé straně viděla její nožičky a to jak se jí snaží záchranáři oživit, hlavou mi jen procházelo, pokud má zemřít já chci s ní. Nakonec jí ve velmi vážném stavu přepravili letecky do Brna. Ty nejhorší pocity ale přišli v zápětí, kdy jsem čekala několik hodin, abych měla zprávu o malé. Nakonec mi doktorka sdělila, že bude postižená, bez jakýchkoliv výsledků magnetické rezonance. Naštěstí po dvou dnech přišla dobrá zpráva, že magnetická rezonance dopadla dobře. Myslela jsem, že až jí uvidím na ARU budu celkem vyrovnaná, ale nebyla jsem. Úplně jsem se zhroutila. Nemohla jsem jí vidět takhle bezmocnou, slabou a téměř bez života. Snažila jsem se ze všech sil jí dát a stále dávat tu nejlepší péči, abych jí mohla co nejdříve navrátit do života, aby si prožila to nejlepší dětství. Jsem šťastná za každý pokrok a je to pro mě tou nejlepší odměnou. Stále mi chybí ta Natálka jako dříve, ale musíme se naučit žít s tím, co nám každý nový den přinese. Předtím to byla malá holčička plná stoprocentní energie, vlezla všude kam jen mohla, strčila prstíky do všeho co šlo. Spadla a zase stoupla, šla do všeho s takovou chutí a bez žádných obav. Pořád se smála a smála a měla radost z každé hry a z procházek venku, kde byla k nezastavení. Potom přišel ten den a v náručí jsem držela panenku, kterou má snad každá holčička doma, kus hadříku bez známek komunikace , téměř bez dechu a bez hnutí. Buď bude do roku na tom lépe a nebo zůstane taková jako teď, nám bylo řečeno při návštěvě pana primáře. A já v hloubi srdce a s největším přesvědčením, že dokážeme s tím něco udělat, jsem se chopila situace a šla do toho na 100 % , aby moje holčička opět mohla jednoho dne udělat zase krok, lézt, smát se, držet hlavu, malovat si, hrát si v písku. Dopad úrazu nikdo netuší a za tím stoprocentně nám ani nikdo nic neřekne. Ale tou naší pílí a vytrvalostí se Natálka zlepšuje neustále a myslím i dost rychle. Odměnou jsou hlavně její úsměvy. V nynější době začíná lézt a její tělíčko se pomalu a jistě probouzí k životu, je to však ještě běh na dlouhou trať, která vyžaduje nemalé finanční částky. Lázeňské pobyty, které potřebuje se šplhají do statisíců korun a je důležité, aby je 3x až 4x ročně navštívila, aby efekt byl co nejlepší.